INFEKCE MOČOVÝCH CEST

OBRANNÉ MECHANIZMY

Za fyziologických podmínek je již prvním obranným faktorem vlastní proud moče, který je v horních močových cestách 100 % sterilní. Moč plynule omývá struktury, jimiž protéká a proud strhává bakterie s sebou. Změna proudu, způsobená zúženinou močové trubice vede k aktivnímu nasávání bakterií z okolí zevního ústí močové trubice (nejčastější příčina vzniku infekce u žen). Další typickou příčinou infekce je zbytková moč v močovém měchýři po vymočení (porucha funkce svaloviny stěny močového měchýře), kdy dochází k pomnožení bakterií, jež do vzniku zbytkové moče byly zcela bez klinického významu. Také normální složení poševní flóry s převahou Lactobacillus acidophillus a nízkým poševním pH představuje důležitou bariéru pro infekci. Močový měchýř má účinný antimikrobiální obranný mechanismus na své sliznici, samotná moč obsahuje blokátory infekce – ureu, amoniak a soli, její antibakteriální vlastnosti ovlivňuje také nízké pH.

PRŮNIK BAKTERIÍ

Zdaleka nejčastěji pronikají bakterie do močového ústrojí vzestupnou (ascendentní) cestou z rezervoáru střevních bakterií z konečné části tlustého střeva. Infekce začíná kolonizací např. předkožkového vaku, následuje průnik bakterií přes močovou trubici a jejich usídlení v močovém měchýři, vzácněji v ledvinách.

Krevní (hematogenní) a mízní (lymfogenní) infekce patří mezi vzácné původce infekcí močových cest. Téměř výhradně se jedná o infekce horních močových cest.

Při přímém šíření (per continuitatem) je nejčastějším zdrojem infekce střevo. Tato cesta je usnadněna patologickými střevními procesy - Crohnovou nemocí, tumorem střeva apod. Při vzniku píštělí (komunikace mezi střevem a močovými cestami) pak logicky dochází k šíření fekálních bakterií do močového traktu a riziko urosepse se tak zvyšuje.

​